Obyčejný úplněk měsíce - pro myslivce nic nového.

( Pohled do přírody - článek z Okénka)

Vím, že mé články v Okénku například o bažantech, apod., jsou pro některé lidi jak červený hadr na býka, ale snad i proto si dovolím po čase zase jeden pokus , tentokrát na téma v nadpise. Každý ví, že úplněk je jedenkrát za měsíc a v lepších kalendářích jej najdete vyznačen, stejně jako ostatní fáze měsíce.

Ty ostatní fáze jsou sice též zajímavé, nicméně chci poukázat zrovna na ten úplněk a skoro úplněk, tedy mimořádně jasnou noc v přírodě. Nebudu rozebírat vliv měsíce na náměsíčné lidi a vůbec jejich psychiku, ale chci se podělit o obyčejný zážitek z jasné noci s úplňkem, ne zavřený doma v ložnici, ale chodící v noci přírodou bez umělého osvětlení, co nejdále od umělého světla a obydlí. Člověka některé věci překvapují stále... Jasná noc s úplňkem, třeba i v létě, navozuje totiž obecně stav nečekaně dobré viditelnosti, ale nejen to. Neskutečně vypadají rozhraní lesa a lánů polí, kdy stín bariéry stromů navozuje nefalšovaný dojem končící pevniny a dále pokračuje neskutečná stříbrná plocha pole, které se jeví jako skutečné jezero, či moře. Člověk se podvědomě až bojí překročit tu výraznou hranici světla a stínu, "aby nevlezl do vody". A chůze po takto osvětleném poli též navozuje zvláštní pocity. Neskutečné scenérie pak vytváří světlo měsíce ve skupinách stromů v řídkém porostu, kdy se měsíční světlo promítá do jakési obří záclony a vytváří dojem lokální mlhy v neskutečných tvarech jejích cárů na tmavším pozadí stromů. To v oblasti zástavby domy neuvidíte, člověk se musí dostat opravdu do přírody. Je ale pravda, že i u nás v obci jsou překrásné noční pohledy na měsícem osvětlenou řeku Olši a její okolí. To narušení umělým světlem z elektrárny i odjinud však už celkový dojem dost snižuje... Čím dál tím více si uvědomuji potřebu vidět tyto "obyčejné" věci z přírody a nejen vidět cíle lidského snažení, jak nám je servíruje dnešní doba. Kolikrát s bočními klapkami na očích...

Chování zvěře za měsíčních nocí je rovněž velmi zajímavé,...o těch lidech ani nemluvě, ale to je zas jiná kapitola.

Červen 2017

Ing. Ladislav Rosman

Plán práce Mysliveckého spolku Zátiší na r. 2018


Schůze 2018 :5.1., 2.2., 16.3., 13.4., 11.5., 22.6., 3.8., 31.8., 12.10., 7.11., 7.12.,

Sčítání zvěře : 3.3.2018

Myslivecký ples 2018: 20.1.2018

Výročka: 7.4.2018

Jarní svod: 14.4.2018

Výstava trofejí:27.4. - 29.4.2018 / otevřeno 8-18 hod., posl. den jen do 16 hod./

Okresní myslivecký sněm: 30.4. 2018

Smažení vaječiny a střelby ze vzduchovky společně se zastupiteli obce :19.5.2018

Střelby z brokovnice v Záblatí: 2.6.2018

Příměstský tábor : 11.7.2018-středa, kvůli elektroinstalaci v budově ZŠ jen jeden týden

Srnčí hody : 18.8.2018

Střelby z malorážky na Václavce:26.8.2018

Oslava společných narozenin: 15.9.2018

Poslední leč: 17.11.2018

Medové dny: 24.11.2018 - organizace výstavky a prezentace myslivosti v obci.

Hony: 10.11.2018

8.12. 2018 - dle uvážení..

29.12.2018 - normální hon, případně naháňka dle počasí.

Ples 2019: předběžně 2.2.2019

Zpracoval : René Hűbner, předseda MS

Dětmarovičtí kalousi ušatí..., pro myslivce nepříliš zajímaví.

Kalous ušatý je sova z čeledi puštíkovitých. Zde jsou přičleněny prakticky všechny naše sovy včetně největšího výra velkého. Kalous je svým vzhledem jeho jakousi zmenšeninou a není tak vzácný jako výr, nicméně je samozřejmě chráněným živočichem. Jeho výskyt je v různých modifikacích téměř po celém světě a vyskytuje se i v našich Dětmarovicích. Samotný kalous si hnízdo stavět neumí a tak využívá možnosti opuštěných hnízd především po havranovitých ptácích, kde pak klade samička vajíčka, sedí na nich 27 dnů hned v počátku jarního období a mladí jsou schopni letu po pěti týdnech od vylíhnutí. Typické houkání hu-hu je slyšet vzácně, ale ptáci se lidí nebojí, můžete je zahlédnout i ve dne na větvích tújí na hřbitově v naší obci, kde má náš hrobník, pan Kempný, vypozorováno osm zde přebývajících jedinců. Ve dne se, jako typické sovy, schovávají ve větvích a jejich čas nastává po setmění, přičemž je jejich let zcela bezhlučný. Od jiných sov se celkem dobře za letu rozeznávají, mají štíhlá křídla, tedy myslivecky letky, kterými o sebe samci umějí i zatleskat, to jen ale před časem hnízdění, v okolí umístění hnízda. Kalousi se živí hraboši, ale nepohrdnou ani ptáky do velikosti kosa. Sami mají přirozené nepřátele ve větších dravých ptácích.

Naši kalousi ušatí nám sice zajímavě oživují hřbitovní "zahradu", nicméně několik hrobů velmi trpí jejich přítomností. Jejich trus je velmi "intenzivní" a bělavé fleky na krásných leštěných kamenných deskách majitelů těchto postižených hrobů jsou opravdu smutnou věcí. Věcí, se kterou si moc neumíme poradit... Pták sedící celý den na stromě na jednom místě, dokáže udělat opravdu spoušť, které by se snad dalo zabránit jen překrytím desek hrobů igelitovou fólií... Vymýšleli jsme nějaká stříšková nadkrytí, ale všechny nápady byly zatím nerealizovatelné nebo neúčinné. A nějaká větší příkoří těmto ptákům dělat ze zákona ani nesmíme, hrozí zde pokuta až 2 mil. Kč...

A tak se majitelům postižených hrobů za naše hřbitovní bezohledné kalousy omlouváme. Pokud by některého občana napadlo realizovatelné řešení tohoto problému, budeme mu vděčni. A bezohlední kalousi mají "kliku", že patří ke vzácnějším zástupcům živočišné říše.

10.5.2018, Ladislav Rosman


Myslivci bilancovali činnost uplynulého mysliveckého roku 2018.

Konec mysliveckého roku je v ČR 31. března, takže výroční schůze Mysliveckého spolku je zákonitě poslední ze všech obecních spolků. I letos byla schůze organizována velmi dobře, též pro manželky myslivců, rovněž pro pozvané hosty a přijeli i ze spřáteleného spolku myslivců z Hažlachu. Předsedou spolku panem Folwarczným byly předány myslivcům stříbrné odznaky. Nedá se nic dělat, ale úroveň schůze dále zvyšují sváteční myslivecké uniformy, sváteční troubení na počátku a konci schůze na myslivecký roh a samozřejmě pečlivě připravené podklady, které jsou obsahem jednání schůze. Z objektivního pohledu byl uplynulý rok hodnocen jako úspěšný. Úspěšný zejména proto, že členové a jejich rodinní příslušníci odvedli kus poctivé práce pro naši přírodu, ale i pro zvelebení hájenky, apod. Lov tvoří v celkové činnosti opravdu jen malý podíl a je brán jako odměna za práci. Je zaměřen na regulaci stavu zvěře s ohledem na tzv. úživnost honitby, tj. schopnost určitého počtu zvěře se uživit tak, aby nestrádala a též, aby bylo soužití s hustě obydlenou krajinou únosné. Nechci zakřiknout, ale zdá se, že drobné zvěře trochu přibylo, objevuje se zejména více zajíců. Bohužel, skoro neuvidíte kdysi tak hojného králíka divokého, koroptev a už vůbec ne dříve běžnou křepelku polní...Zato je tady se vší parádou chráněný bobr, který zanechává po březích Olše výrazné, nepříznivé pobytové znaky a v budoucnu s ním budou dost problémy, neboť se jeho stavy rychle zvyšují. O působení lišek, které drobnou zvěř umí výrazně decimovat se netřeba rozšiřovat.

Ze spárkaté zvěře u nás dominuje srnec obecný, který kromě člověka nemá přirozené nepřátele. Jeho stavy i díky starostlivosti myslivců v zimě jsou dobré a mohly by být ještě výrazně lepší, nebýt střetů s auty zejména v nočních hodinách, s následnými nálezy uhynulé zvěře v ranních hodinách. Tyto incidenty, spolu se srnčaty, která uhynou pod koly výkonných sekacích strojů v květnu a červnu nárůst populace srnců značně brzdí. V letošním jen přelomu měsíců březen-duben jsme měli dva úhyny nadějných srnců pod koly aut, a to v místech, kde bychom to vůbec nečekali.

V uplynulém roce bych rád ocenil znovu podíl Mysliveckého spolku na výstavě ke 100 -letému výročí vzniku ČR, kdy expozice byla současně zaměřena na sedmdesátileté výročí založení myslivecké organizace v obci Dětmarovice.

Popřejme Mysliveckému spolku Zátiší, jeho členům a rodinným příslušníkům hodně zdraví a elánu do dalšího úspěšného fungování. Lesu zdar !

Ladislav Rosman

Kmotra liška, kuna lesní a ostatní ta havěť

V naší, dnes již hustě obydlené obci, žijeme ne v úplném souladu i s lesními tvory. U nás s tvory malými, tedy s menšími problémy, někde ale i například s medvědy...Na štěstí jsou u nás tito tvorové menší, ale starostí nám způsobí i tak až, až. O co jsou menší, o to jsou šikovnější a jsou též i méně vidět. K těm výše jmenovaným dvěma zástupcům se u nás řadí ještě například psík mývalovitý, rovnocenný to predátor lišce obecné, ale zatím méně četný a k obydlí se méně odvažující. O jezevci z čeledi lasicovitých nemluvě. Zejména v období odchovu mladých dokáže být liška našim občanům velmi nepříjemným soupeřem a je likvidátorem chovu slepic a ostatní drůbeže. Naši vážení myslivci mají sice velkou snahu občanům pomoci, ale jejich možnosti jsou dost omezené. Na lišku se musí čekat zejména ve večerních hodinách a brzo ráno, ale i tak je úspěšnost lovu tak 1 ku pěti, i méně. Liška je vychytralá a cokoliv je trochu podezřelé, je pro ni odhaleným nebezpečím, do kterého nejde. Její nos je stokrát jemnější než čich člověka. Občané si myslivcům stěžují a myslivci bývají i někdy z toho podrážděni, neboť je jejich snaha pomoci zdaleka ne vždy korunována dobrým výsledkem. A to lišky zrovna vítají, lidi se hádají a o to více dělají chyb v počínání ve prospěch nezvaných hostů.

Kuna je rovněž zdatným protivníkem. Je menší a protáhne se i pěticentimetrovou mezerou, aby se dostala tam kam potřebuje, zejména v chladných dnech za teplem, které má velmi ráda.

A tak se nám kvartýruje na půdy, do kůlen, ale i přebývá ráda na vyhřátém motoru auta, kam si nosí třeba i své večeře, například čerstvě ulovené myši. Slušná kuna se v motorovém prostoru vyspí a nad ránem prostor opustí. Případně ponechá jen zbytky například té nešťastné myši. Horší je, že se někdy kuna uchyluje i k cílevědomému počínání za účelem poškození majetku člověka domácího. Dokáže v autě pokousat izolace kabelů, umí zničit pryžové díly, protihlukové obložení, vykuchá vám vzduchový filtr motoru, apod. Ráno se pak prý nedá někdy nastartovat..., a opravy jsou nákladné.

Na internetu najde zájemce celou paletu metod boje s kunou, ale výsledky nebývají zaručené. Smyslem tohoto článku není doporučení účinných metod v boji s nezvanými hosty. Je to spíše jen připomenutí problémů soužití s tvory, kteří patří do lesa, ale naše obydlí je stále více přiblíženo do oblastí, kde byla původně doména zvěře. Její prostor k životu se stále zmenšuje a nedivme se, že tím narůstají konfliktní situace, kterých do budoucna méně asi nebude.

Červen 2020, ing. Ladislav Rosman